Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní aplikace

V obrazeGoogle playApp Store

Odkazy

Živý kraj
Karlovarský kraj

Obsah

Paláce hradu v Hazlove

Tomáš Karel - Vilém Knoll

Hrad, respektive zámek, který je zájmem našeho příspěvku, leží v samém srdci městečka Hazlov, původ­ně Haslau, rozkládajícího se přibližně 11 km severozá­padně od Chebu. Dominantou celého zámeckého kom­plexu je kostel Povýšení Svatého Kříže, obklopený stále více se rozpadajícími zříceninami zámeckých budov. Po dlouhá staletí tvořily obě stavby jeden celek a svůj pů­vod mají ve starém ministeriálním hradě.

Nejstarší zmínka o vsi pochází z 23. března 1224 prostřednictvím predikátu jejího nejstaršího známého držitele Friedricha „miles de Haselah".1 Tento původně ministeriální rod se zde udržel do konce 14. století.2 Na základě analogií pak byly v rámci stavebně historického průzkumu zpracovaného roku 1974 v SURPMO Praha hledány doklady existence a podoby ministeriálního hradu ve velmi složité stavební struktuře dnešního zám­ku a kostela. Další části zámku byly zařazeny nejpozději do období vrcholné až pozdní gotiky. Revize stavebně historického průzkumu zámku byla autory realizována v rámci širšího výzkumného záměru zahrnujícího pozná­ní staršího horizontu feudálních sídel historického Cheb­ska.3

Vzhledem k tristnímu stavebnímu stavu zámku byl výzkum autorů zaměřen v první řadě na dokumentace rychle mizejících situací. V rámci těchto prací se na počátku podařilo překvapivě zachytit i dosud neznámé doklady románské stavební etapy.4 Následně byl realizo­ván záchranný archeologický výzkum.5 Za poslední dva roky se podařilo doplnit poznatky publikované ve sbor­níku Dějiny staveb 2003 o řadu zjištění. Tato zjištění byla přednesena v roce 2004 na dalším ročníku téže konference. Předkládaný příspěvek je rozšířen o další poznatky, ke kterým došlo během pokračování průzku­mu-v roce 2004, a to včetně realizace specializovaných průzkumů dendrochronologických a geofyzikálních.6 Značná pozornost byla věnována celkovému povrcho­vému průzkumu torzálně dochovaného zdiva, jeho do­kumentaci a vyhodnocení vzájemných vztahů. Vzhledem k tomu, že se jedná o dílčí výsledky, týkající se jen urči­tých částí staveb v areálu, jsou pro přehled rozděleny do kapitol a konfrontovány se závěry staršího SHP.7 V závěrečném shrnutí je pak učiněn pokus o rekonstruk­ci složitého stavebního vývoje s historickými souvis­lostmi zlomových období.

Obr. 1: Hazlov (okr. Cheb), celkový pohled od západu, kresba C. Hussa kolem r. 1820 (foto Chebské muzeum).

1 Monumenta Egrana. Denkmáler des Egerlandes als Quellen
řur dessen Geschichte I. Band (805 - 1322). Ed. H. Gradl, Eger
1886, s. 56 - 57, ě. 162; H. Gradl, Geschichte des Egerlandes
(bis 1437), Prag 1893, s. 82; H. Sturm, Districtus Egranus, Eine
urspriinglich bayerische Region, Historischer Atlas von Ba-
yem, Teil AItbayern, Reihe II, Heft 2, Mtinehen 1981, s. 196 -
197.

2 K němu F. Kubů, Štaufská ministerialita na Chebsku, Cheb
1997, s. 71 - 72, č. 10; J. Ulovec, Hrady, zámky a tvrze na
Chebsku, Cheb 1997, s. 51; T. Karel - V. Knoll, Stavební
počátky hradu v Hazlově, in: Dějiny staveb 2003, sborník
příspěvků z konference Dějiny staveb 2003, Plzeň 2004, s. 176
-180.

3 T. Karel - V. Knoll, citace v pozn. 2, s. 176 - 180; L. Foster -
T. Karel - V. Knoll, Kostel a hrad v Hazlově v nejstarší době
své existence, in: Sborník Chebského muzea 2003, Cheb 2004,
s. 21 - 32; T. Karel - V. Knoll, Stavební a historický vývoj
hradu Wildstein ve Skalné a jeho srovnání s vybranými hrady
chebských ministeriálů, in: Castellologica bohemica 9, Praha
2004, s. 46 - 49; T. Karel - V. Knoll, Vergleich der ausgewáhl-
ten romanischen Ministerialburgen im Egerland, in: Burgen
und Schlosser, Braubach, v tisku.

4 T. Karel - V. Knoll, citace v pozn. 2, s. 181 - 186.

5 L. Foster, Hazlov, nálezová zpráva z výzkumu 2003, uloženo:
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště (dále
NPÚ, ú.o.p.) v Plzni; L. Foster - T. Karel - V. Knoll, citace v
pozn. 3, s. 23 - 30.

 

Západní palác

Jeho nejstarší, románská fáze byla předmětem předchozího příspěvku.8 Proto se na tomto místě zamě­říme na zjištění dokládající mladší stavební etapy. Z objektu zůstala zachována pouze torza severní, západní a jižní zdi. Všechna svědčí o velice složitém stavebním vývoji. Svým způsobem se jedná o modelovou situaci pro dokumentační a vyhodnocovací činnost v rámci SHP. Budova má obdélný půdorys složený ze dvou pů­dorysně odlišných částí o rozměrech 7 x 8 a 9-10 x 12 metrů, vnitřní dělení je dnes možno sledovat pouze v otiscích a jizvách na vnitřní ploše stěn. Pod patrem mohl zprostředkovávat propojení obou nádvoří, dolního i staršího horního. Nové řešení umožnilo následné zabrání původního prostoru nádvoří hřbitovem při kostele. Zda se tak stalo v souvislosti s jinak neznámou gotickou přestavbou farního kostela, je otázkou.

6 J. Dohnal - Z. Janě - J. Valenta, Geofyzikální průzkum pro
archeologické účely na lokalitě Hazlov - hrad (okres Cheb),
zpráva, Praha 2004, uloženo: NPÚ, ú.o.p. v Plzni; T. Kyncl,
Dendrochronologická analýza dřevěných konstrukcí Hazlov
(okr. Cheb), Brno 2004, uloženo tamtéž.

7 L. Lacinger - D. Líbal - M. Heroutová, Hazlov, hrad - zámek,
stavebně historický průzkum SÚRPMO, Praha 1974, uloženo:
NPÚ, ú.o.p. v Plzni.

8 T. Karel - V. Knoll, citace v pozn. 2, s. 180 - 186.

           

Obr. 4: Hazlov (okr. Cheb), plán celkového vyhodnoceni interiéru západní stěny západního paláce, nejtmavší šedou je značeno gotické jádro, odstupňovaně zásahy renesanční, barokní a klasicistní (kresba a zaměření T. Karel 2004).

 

Jižní palác

Na jihovýchodní nároží přístavku západního paláce kolmo navazuje velký objekt téměř čtvercového půdorysu, který rovněž patří k vybavení hradního jádra. Jeho funkce byla obytná, a proto jej pro zjednodušení nazýváme jižní palác. Současný stavební stav paláce je havarijní, je bez střech a stropů, většina konstrukcí je ve stadiu nestabilizo-vaných zřícenin. Každoročně tak jsou i v tomto objektu odhalovány situace dokládající jeho stavební vývoj. Zpra­covaný starší SHP zachytil objekt ještě v poměrně zacho­valém stavu, formovaném úpravami realizovanými v pozdně klasicistním slohu v závěru 19. století. Těmito úpravami byly nejméně dotčeny suterénní prostory, které jsou díky svažitému terénu přístupné z jižní strany od níže položeného hospodářského dvora v podstatě v úrovni přízemí. Suterén má trojtraktovou dispozici, přičemž přední, tedy jižní trakt má trojdílné uspořádám se střední vstupní chodbou, druhotně vydělenou příčkou z místnosti sklenuté křížovými klenbami na střední pilíř. Vedlejší místnost je zaklenuta valenou klenbou s trojúhelnou výse­čí nad vstupem a užší přední částí doklenutou polovinou valené klenby. Velmi silné obvodové zdivo je složeno ze staršího, cca 1 metr silného jádra a téměř půl metru silné vnější dodatečně zesilující plenty. Detaily svědčí o faktu,

 

že klenby i dělící příčka byly dodatečně vloženy do jed­noho volného prostoru, což SHP bylo zaznamenáno jen částečně." Proti vstupuje v zadní stěně průchod do střed­ního traktu tvořeného chodbou souběžnou s průčelím a druhotně zaslepenou ve východním čele. Chodba je klenutá zvláštní sestavou tri segmentových kleneb za sebou, navzájem opačně orientovaných. Vstup umístěný v segmentem klenuté nice je lemován mírně hrotitým ka­menným portálem s okosenými hranami, ukončenými šikmými trojúhelnými ploškami, který je v podstatě iden­tický s portálem v jižní stěně západního paláce. Zadní trakt ve východní části dispozice je tvořen pouze kolmo orientovaným obdélným sklepem, zaklenutým stlačenou valenou kamennou klenbou, který je z chodby přístupný segmentem klenutým vstupem bez ostění. Proti tomuto vstupu byl v chodbě umístěn vstup do čelní místnosti, tedy kjihu, který byl druhotně zaslepen a ponechána pouze nika.

Přízemí má zajímavou a složitou dispozici, která je výsledkem několika stavebních úprav a rozšíření. Zákla­dem dispozice je opět trojtrakt, opakující situaci suterénu s tím, že zadní, tedy severní část již zaujímá celý rozsah obvodu. Jižní, průčelní trakt má v současnosti již polovi­nu stěn zřícených. Důvodem rychle postupující destrukce byl nepochybně i charakter konstrukce, tvořený v patře hrázděnými stěnami s vnější obezdívkou. Trámy hrázdění byly dendrochronologicky datovány do let 1616 - 1617.

' Citace v pozn. 7, s. 22 - 23.

 

Obr. 7: Hazlov (okr. Cheb), celkový pohled na ruiny jižního paláce z věže (foto 71 Karel 2003).

 
Gotický portál, je-li umístěn in šitu, což je více než pravděpodobné, sloužil ke vstu­pu ze schodiště, umístěného ve středu dispozice v přízemí, do původně plochostropé čelní pro­story, osvětlené jen úzkými otvo­ry s výrazně šikmými špaletami, dodnes na jednom z boků dvou oken dochovanými. Z této míst­nosti bylo možno samostatným vstupem vejít do sklepa při vý­chodní stěně.

Další renesanční vývoj je již mnohem lépe datovatelný. Jeho výsledkem bylo v první třetině 17. století14 vybudování,. nebo spíše obnovení patra s hrázděnou konstrukcí v průčelí. Zřejmě z téže doby jsou též křížové klenby v suterénu a v ' přízemí a nejpozději z této doby též schodišťová polygonální věž, která vyřešila problematické výškové uspořádání a propojení obou paláců. Je možné, že sou­částí tohoto řešení již byla pavlač či arkáda přiložená k jižní stěně západního paláce, zaniklá teprve v závěru 19. století.

Poslední zásadní stavební úpravy proběhly koncem. 18. století. Ta první, pozdně barokní až klasicistní, dala objektu nový krov, omítané stropy se štukovými zrcadly. Upraveny byly fasády s vložením jednotných kamen­ných ostění, z nichž jedno u vstupu z nádvoří je datová­no rokem 1778. Komunikační úpravy značně pozměnily střední část budovy s vložením nového schodiště do patra. Do suterénu byl proražen vstup od hospodářského dvora. Druhá úprava v polovině 19. století navázala na nově přestavěné jihovýchodní křídlo, středová chodba byla zaklenuta a spojena schodištěm s jeho přízemím. Patro bylo téměř celé vybouráno. V závěru století pak byl k věži připojen na místě zrušené pavlače záchodový přístavek, dnes již téměř zaniklý.

Východní křídlo a pivovar

Jedná se o obdélný patrový jednotraktový objekt uzavírající zámecké nádvoří od východu. Vzhledem k terénu, stoupajícímu ke kostelu, je východní průčelí patrové, kdežto z nádvoří má formu zvýšeného přízemí. Jeho jižní část, navazující na jihovýchodní nároží nového zámeckého objektu, je tvořena průjezdem hlavní brány. Severní část je rozšířena příčnými křídly lemujícími hranu svahu směrem k západu, tedy ke kostelu, a smě­rem k severovýchodu. V současné době jsou tyto objekty z celého areálu nejlépe zachovány a využívány, pouze jižní polovina je v havarijním stavu bez střechy. Zpraco­vané SHP zámku se tohoto křídla dotklo pouze okrajově vzhledem k tomu, že nebylo v té době ještě zaměřeno.15

14 T. Kyncl, citace v pozn. 6.

Citace v pozn. 7, s. 19,

 

V době zpracování měla jižní polovina v přízemí zachovaný sálový prostor sklenutý křížovými klenbami na dva střední kamenné pilíře. Vzhledem k tomu, že podél stěn byly klenební patky neseny přízedními polopilíři, bylo hypoteticky uvažováno o tom, že se jedná o renesanční konstrukci, druhotně vloženou do ještě gotického obvo­dového zdiva. Protože destrukce popsaných konstrukcí odhalila řadu stavebních detailů, je možno tento názor spolehlivě odmítnout. Je zřejmé, že tato jižní polovina křídla byla přistavěna na spáru ke štítové zdi staršího objektu obsaženého dodnes v severní polovině křídla. Pouze přízední pilíře při této štítové stěně byly přizděny ke starší konstrukci a toto řešení bylo pouze z výtvarné­ho hlediska užito v celém sále. Důvod byl ještě jeden, byla přesně opakována podoba zaklenutí sousedícího prostoru v severní polovině křídla, kde však se skutečně jednalo o druhotně vloženou konstrukci. Datování jižní poloviny křídla jako objektu, vystavěného v jedné sta­vební etapě, tedy koresponduje s uplatněnými kamenic­kými detaily. Vedle ostění oken, lemovaných typicky barokní zalamovanou lištou, je to též charakteristický, naležato umístěný oválný okenní otvor situovaný do nádvoří. Pro úplnost je třeba dodat, že objekt prošel úpravou v souvislosti s postavením nové nárožní části jižního křídla ve druhé polovině 19. století. Tehdy byl prodloužen k jihu a v přízemí vznikl průjezd do nádvoří. Patro objektu bylo obytné od počátku, obsahovalo v patře velký sál s pozdně barokním štukovým stropním zrcadlem. O náročné výzdobě svědčí pozůstatky malo­vaných špalet oken, lemovaných iluzivními rámy, které vytvářely i sokl podél stěn.

 

ného objektu, ve kterém je dodnes hostinec. Tato část nevykazuje žádné historické konstrukce související s popi­sovaným tématem. Krov sedlové střechy nad severní polovinou křídla je strmý, s ležatou stolicí s šikmým zavě-trováním v rovině střechy.

V nádvoří je ve styku křídel postavena schodišťová věžička zastřešená nízkou stanovou střechou. Z nádvoří je do ní druhotně proražen vstup s kamenným profilova­ným, pozdně barokním ostěním, které je tvarově shodné s vedlejším vstupem do patra křídla na popisovanou mezipodestu schodiště a též s ostěními oken. Vstup na­rušil polokruhový cihelný záklenek, jehož vrchol je asi v polovině jeho výšky a může být pozůstatkem staršího vstupu a dokládá tak asi o 1 metr zvýšenou barokní úro­veň nádvoří.

Charakter zaklenutí, vytvářející dvoulodní prosto­ry, odpovídá řešení hospodářských, případně výrobních objektů od renesance až do pozdního baroka. Na Cheb­sku se s obdobným řešením setkáváme též ve velkoryse řešených chlévech v rámci dvorcových usedlostí.16 Vzhledem k následným pozdně barokním úpravám je možno zaklenutí objektu datovat do průběhu 17. století. V daném případě máme před sebou podobu tradičního pivovaru, kde největší jižní sálová prostora sloužila pravděpodobně jako humna. Navazující další výrobní procesy byly situovány rovněž v klenutých prostorách a zakončeny velkým, ležáckým sklepem. Zřejmě na konci 19. století byly prostory pivovaru adaptovány z větší části k obytným účelům.

Věž

Průzkum autorů se v případě kostela zaměřil na věž, která si uchovala značnou a dosud nedoceněnou vypovídací schopnost. Věž, vysoká téměř 25 metrů, je mírně obdélného půdorysu a relativně štíhlá. Spodní část je postavena z kvádrů evidentně ve dvou fázích, při­čemž mladší dvě podlaží, oddělená vodorovným odsaze­ním ve zdivu, jsou nejspíše vrcholně gotického původu. Určitým vodítkem pro datování může být dendrochrono-logické vyhodnocení stropního trámu ve druhém podlaží, které ne zcela jednoznačně je zařazeno do roku 1430. Určitým vodítkem pro stanovém doby by mohl být i zvon z roku 1409 umístěný původně ve zvonici, který patří k nejstarším zvonům Chebska.17

Z hlediska konstrukčního je velice hodnotná do­stavba dvou posledních pater s hrázděnou vnitřní kon­strukcí. Hrázděná konstrukce je v rozích tvořena sloupy, probíhajícími v obou podlažích a uloženými na vodo­rovném rámu osazeném s vnitřním lícem zdiva. Každá stěna je pak rozdělena na tři díly dvojicí sloupů, které jsou příčně provázány šikmými vzpěrami. Značení je provedeno vrypy dlátem, zvýrazněnými červenou rud­kou, červeně jsou navíc vybarveny i plošky na hranách pečlivě otesaných trámů. Konstrukce je datována den-drochronologicky do roku 1606, respektive 1607.18 Trá­mová konstrukce je opatřena vyzdívkou z drobného lomového kamene a místy z cihel, přičemž zdivo pokra­čuje na vnější straně asi v šířce 40 cm, kde navazuje na kamennou římsu. Do zdiva jsou na jižní a východní straně, tedy směrem k městečku, otevřeny okenní otvory, segmentem zaklenuté. Pozoruhodná jsou žulová ostění osazená ve špaletách oken. Přestože jsou značně poško­zena, lze rozpoznat hrotité vrcholy, opatřené jakousi jeptiškou osazenou na čtvrtkruhovém sedle a okosené vnější hrany. Svým výrazem tedy ještě gotické tvarosloví prvků, které ovšem nemohly být osazeny před vznikem datované trámové konstrukce. Vzhledem k míře poško­zení ostění a doplnění o cihelné vysprávky lze uvažovat o druhotném použití ze staršího zvonového patra, kdy jeho uvažovaný původ v 15. století je pro užité tvaroslo­ví podstatně obvyklejší. Druhotně byla okna použita pro osazení hodin, které máme doloženy k roku 1695.19

Zvonicové patro je ukončeno renesanční vyzdíva-nou lunetovou římsou. Střecha je novodobá, stanová a velmi nízká, spíše nouzového charakteru. Nahradila starší báň během první poloviny 19. století. Báň je dolo­žena ještě na kresbě K. Hussa z počátku 19. století.20

16   V. Mencl, Lidová architektura v Československu, Praha
1980, s. 174 - 205; L. Schreiner, Hrsg., Eger und das Egerland,
Volkskunst und Brauchtum, Miinchen 1988, passim; J. Škabra-
da, Lidové stavby, architektura českého venkova, Praha 1999,
s. 165 - 169; I. Votroubková, Jak se dříve hospodařilo, katalog
k výslavě, Cheb 2002, s. 5 - 6.

17  Bývá také uváděn rok 1408. W. Prokl, Eger und das Eger­
land, Mistorisch, statistisch und topographisch dargestellt, 2.
Band, Falkenau 1877, s. 506; A. Dietrich, Zur Geschichte
Haslauš und Steiner Kirche, in: Unser Egerland 30, Eger 1926,
s. 111.

 

Obr. 10: Hazlov (okr. Cheb), interiér schodišťové věze (foto NPÚ, M. Tůma 1970).

 

T. Kyncl, citace v pozn. 6.

19  Za jejich seřízení byly tehdy vyplaceny 4 fl. 40 kr. Anonym,
Bestandt-Zettl des Haslauer Schulmeisters A. J. Dietl vom 24.
April 1695, in: Unser Egerland 30, Eger 1926, s. 119.

20 K. Huss, Die noch sehebaren Denkmaler des Alterthums in
der Stadt Eger, b.m. 1821, fol. lOv, rkp. uložen: Zámek Kynž-
vart (online), poslední revize 25. 6. 2002 (cit. 8. 2. 2005). URL:
<http://www.memoria.cz/engine/manuscriptorium.cgi>.

s bratrem Petrem.30 Další statek měl propůjčen Álbel „der Ratsamer".31

 

S tohoto soupisu leníků nás zajímá několik údajů. Hovoří se tu o sídle Hanse z Hazlova, které není blíže specifikováno, a o herbergu ležícím u kostela. Druhý údaj je trochu zarážející, neboť vzhledem k tomu, že kostel byl od samého počátku součástí hradního areálu, očekávali bychom spíše lokalizaci dvora vůči hradu. Nabízí se zde tak lákavá myšlenka, že hrad byl v této době výrazně poškozen, snad chebskými oddíly v odvetu za některé ze záští, které hazlovští páni vedli. Zmíněný Hans z Hazlova pak mohl sídlit na některém z dalších dvorů ve vsi. Mohl by to být také jeden z důvodů sílící rezignace Hazlovských na zdejší statky a postupný sí­delní odchod členů rodu za chebské hranice, na Plaven-sko a později i do Čech.32 K dalšímu vývoji Hansova vztahu k Hazlovu nejsme schopni nic říci, neboť se jedná o poslední zmínku o něm, kterou se podařilo najít.

Bez zajímavosti není také zmínka o dvou zděných dvorech a o dvorech sídelních. Kdo byli ti, kteří na nich seděli? Minimálně dva ze zmíněných leuchtenberských leníků patřili mezi chebské měšťany a, vzhledem k možnosti být účastníkem lenního vztahu, ani ostatní nemohli být pouhými nesvobodnými poddanými. O jejich lepším postavení v rámci vsi hovoří celkem jasně soupis hotovosti chebského venkova z 16. února 1395, podle kterého bylo zHazlova povinno službou 38 osob. Z leuchtenberských leníků zde jsou jmenování Hans Zeidler, povinný službou koňmo, oděn v "drabgeschir", tedy polotěžkou či těžkou zbroj, a jeho bratr Niklas, službou obdobnou, doprovázen ještě knech-tem. V soupisu jsou dále zmíněni Niklas Smid, sloužící pěšmo v pancíři, a Peter „Ratsaymer", sloužící jako pěší kopiník v prošívanici s kloboukem a rukavicemi.33 V knize odváděné zemské daně, tzv. kopytného, pro rok 1395 pak nalezneme mezi 40 hazlovskými poplatníky Niklase Smida, Petra „Ratseymer" a Hanse „Czeyde-ler".34 Pomineme-li šlechtice Hanse z Hazlova a Jury, kteří patřili k významným chebským měšťanům,35 byli z našich leníků nejlépe postavení Zeidlerové - ukazuje to jasně jejich vojenská povinnost, neboť stejnou povinnost jako Niklas mají z celkem 1237 osob na Chebsku jen čtyři a Hans svou službou bez knechta patří do skupinky 43 osob, přičemž v Hazlově jí byl mimo něj povinován pouze jeden - Michal Smid. Výzbroj obou dalších je již méně reprezentativní.

30 Citace v pazn. 26, s. 347, fol. 25.

31  Citace v pozn. 26, s. 342, fol. 23v.

32 O českých větvích např. A. Sedláček, Hozlaur z Hozlau, in:
J. Otto, Ottův slovník naučný, svazek XI, Praha 1897, s. 718.

33  SOkA Cheb, fond 1, kniha č. inv. 974, Das Musterungsbuch
der Egerlander Bauerschaft, fol. 14; K. Siegel, Das Muste­
rungsbuch der Egerlander Banerschaft vom Jahre 1395, in:
Unser Egerland 22, Eger 1918, s. 29. K rozboru knihy srovnej
J. Durdík, Vojenská hotovost chebského venkova v r. 1395, in:
Historie a vojenství 4, Praha 1966, s. 561 - 583.

34  Tento rok byl zvolen jednak pro rozepsání daně na jednotlivé
poplatníky a dále pro to, zeje shodný s rokem pořízení docho­
vaného soupisu hotovosti. SOkA Cheb, fond 1, kniha č. inv.
1054, Klosteuerbuch (1395), fol 17b- 18a.

35  K nim viz první citaci v pozn. 24, s. 401 - 402.

 

Ze zmíněných rodin postupně v Hazlově začínají dominovat příslušníci chebského rodu Jurů. Jednomu z nich, Niklasu Jurovi, landkrabí Johann z Leuchtenber-gu prodal 11. prosince 1401 mimo jiné léna i lenní právo nad celou vsí Hazlovem, v čemž je zahrnut i „sedlhof a držba Zeidlerů, kteří jsou uvedeni zvlášť snad jako nej­významnější leníci. Zmíněný „sedelhof byl nějaký panský dvůr nebo sídlo, H. Gradl a H. Sturm se domní­vají, že šlo o jeden z dříve zmiňovaných zděných dvorů Jurů.36 Je velmi zajímavé, že ani v této listině se přímo o hradu nehovoří. Není proto zcela vyloučeno, že výrazem „sedelhof byl míněn snad poškozený a provizorně vyu­žívaný hrad a teprve za Jurů, jak vyplývá ze stavební podoby lokality, došlo k výrazné přestavbě či obnově sídla. Niklas zemřel snad v roce 1419 a jeho statky zdě-

Obr. 12: Hazlov (okr. Cheb), detail niky v sakristii vpodvěži (foto T.Karel2004).

dil syn Michal, který se po Hazlově psal například 1. května 1429.37 Po vsi se však v letech 1426 - 1427 psal i jeho příbuzný Heinrich Posseck.38

Gotické rozšíření a přestavba kostela, realizované v tomto období rodem Jurů nejspíše ve snaze o vybudování reprezentativního rodového sídla, podstat­ně pozměnily situaci ve střední ploše stísněného hradní­ho jádra. Nové řešení umožnilo následné zabrání původ­ního prostoru nádvoří hřbitovem při kostele, dosud však nevíme, zůstal-li zde alespoň koridor hlavního vstupu a vjezdu do areálu. Vytvořilo se nové nádvoří podél jižního obvodu, které bylo uzavřeno nově zbudovaným objektem vysunutým z původního půdorysu. Ten tedy mohl mít fortifikační funkci obdobnou věži.

Další budovy zaujaly prostor pravděpodobného příkopu i na jižní straně, kde však již dnes po celoplošné demolici starého hospodářského dvora nejsme schopni určit stavební vývoj.

Od univerzálního dědice Steinheimů, Jana Hertvíka zNostitz, získal smlouvou datovanou 1. ledna 1683 Hazlov výměnou za jiné statky Adam Kazimír Moser, jehož potomci pak drželi statek s krátkou přestávkou až do roku 1824. Vzhledem k rychlému střídání majitelů v 2. polovině 17. století bylo hospodářství na panství v neutěšeném stavu a nový majitel musel přikročit k jeho obnově. Bylo proto založeno několik dvorů s ovčínem a obnoven starý pivovar,. Byl také dotvořen zámecký areál, přičemž v jeho středu byl v letech 1687 - 1688 na místě z větší části zbořeného starého kostela vystavěn zcela nový svatostánek.43 Nepochybně byly v této době realizovány také stavební úpravy hradních budov, které však až na některé dílčí prvky nelze dobře identifikovat. Naopak celková pozdně barokní, či spíše raně klasicistní úprava hradních budov do sjednocující již v principu zámecké podoby je řadou detailů, včetně vročení na portálu datována do 80. let 18. století. Koncem tohoto století se však Moserové dostali do finančních těžkostí. Bratři Johann Adam Karl a Moriz Ferdinand tak byli nuceni statek prodat 30. května 1795 čtyřem hazlovským usedlíkům. Špatnou hospodářskou situaci panství jasně dokládá rychlé střídání majitelů. V roce 1811 byl prodán Veitovi Witzovi, roku 1824 Wolfu Biedermannovi a roku 1853 ho ve veřejné dražbě koupil Hans Wilhelm z Helmfeldu, majitel nedalekého Starého Rybníku. Zá­mek, zřejmě po letech pustnutí obnovený a doplněný o nově přestavěné jihovýchodní křídlo, získal do konce století svoji konečnou podobu. Rodina Helmfeldu držela statek až do konfiskace v roce 1945. V současné době je větší část postupně zanikajícího areálu v majetku ob-ce.45

36  SOkA Cheb, fond 1, listina č. inv. 266; První citace v pozn.
24, s. 299; H. Sturm, citace v pozn. 1, s. 198 - 199.

37  První citace v pozn. 24, s. 402; H. Gradl, citace v pozn. 1, s.
378; K. Siegel, Die Kataloge des egerer Stadtarchivs, Eger
1900, s. 63.

38  Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů -
listiny, č. 1374, sign. ŘK1 Cheb - 50 a č. 1375, sign. 51; Das
Salbuch..., s. 472 č. 217 ač. 219; H. Gradl, citace v pozn. 1, s.
353.

 

Obr. 14: Hazlov (okr. Cheb), Ideální rekonstrukce podoby hradu v 15. století od jihozápadu (kresba T. Karel 2004)

 

 

 

Obr. 15: Hazlov (okr. Cheb), Ideální rekonstrukce podoby hradu v 17. století od jihozápadu (h-esba T. Karel 2004)

 

43  W. Prókl, citace v pozn. 17, s. 504 - 505; A. Dietrich, citace
v pozn. 17, s. 110 - 111; H. Sturm, citace v pozn. 1, s. 201; J.
Úlovec, citace v pozn. 2, s. 51.

44  W. Prókl, citace v pozn. 17 s. 505; A. Dietrich, citace v pozn.
17, s. 110 - 111; H. Sturm, citace v pozn. I, s. 201; J. Úlovec,
citace v pozn. 2, s. 51 - 52.

45    Seznam nejohroženějších a nevyužívaných nemovitých
památek v České republice, Praha 2001, s. 95, č. 5.2; J. Úlovec,
Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 1. díl, A-M, Praha 2003,
s. 210 - 211.

 

 

KOSTEL A HRAD V HAZLOVĚ V NEJSTARŠÍ DOBĚ SVÉ EXISTENCE

Foster, L. - Karel, T. - Knoll, V.

Dominantou Hazlova je kostel zasvěcený Povýšení svatého Kříže obklopený zříceninami zámku, jehož budovy byly poměrně zachovalé ještě v polovině 70. let. Mohutná strohá hmota kostela po barokní přestavbě z roku 1688 vystupuje dnes z okolních zřícenin jakoby nedopatřením či zázrakem. Po dlouhá staletí tvořily obě stavby jeden celek mající svůj původ v ministeriálním hradě. V současné době však poslední doklady stavebního vývoje areálu mizí díky rychle postupující destrukci.

Sídlo rodu v Hazlově bylo vybudováno zhruba ve stejné době jako v okolních ministeriálních statcích, jak na to nepřímo poukazuje listina z 23. 3. 1224, v níž svědčil Fridericus miles de Haselah (ME, s. 5ó - 57 č. 162). Za staveniště hradu byla zvolena nevýrazná plochá ostrožna, pouze na dvou stranách strmě spadající do údolí potoka. Původní rozsah hradního jádra zhruba obdélného půdorysu zřejmě nepřesahoval rozměry 25 x 30 m. Jedná se však pouze o předpoklad, který prozatím nebylo možno exaktně ověřit.

(T. Karel 2003).

Románský   palác   nebyl   podle   dosavadních   interpretací  spolehlivě   lokali­zován. Z celkové dispozice a půdorysných anomálií suterénu gotického paláce nepřímo až v roce 1 307 (ME s. 207 - 208 č. 564). Respektování románského vstupu při založení gotické přístavby, stejně jako evidentní snaha stavebníka vyhnout se dalšímu objektu situovanému severovýchodně od vstupu, svědčí pro to, že prostor mezi věží stávajícího kostela a zmíněným vstupem byl s největší pravděpodobností zastavěn rozměrnou budovou, která mohla být kostelem Povýšení sv. Kříže, minimál­ně v jeho golickém rozsahu (Karel - Knoll 2003).

Presbyterium původní hradní svatyně se předpokládalo v přízemí kostelní věže, která je ve spodní třetině románského původu (Úlovec 1998, 52 - 54). Díky tomu bylo pak kaple zařazována mezi stavby s chórovou věží (Líbal - Heroutová - Lancin-ger 1 974, 33; Líbal 1 980, 264; Sommer 1 989, 468 a 473). Tento předpoklad však zpochybňuje užití cihel v domnělé románské klenbě, nejspíše dodatečně vložené do přízemí věže, a složitý vývoj západní stěny věže (podrobně viz Karel - Knoll 2003). Tato původně masivní stěna mohla být, a to se značnou pravděpodobností, východní, tedy čelní hradbou hradního jádra starší než objekt věže, Ve druhé variantě by se jednalo o mladší konstrukci, zbudovanou v souvislosti s nástavbou pater věže. Po­znání podoby a výšky románské stavby není v našich možnostech, neboť věž byla navýšena o další patra a masivní konstrukce západní stěny byla zcela odstraněna při barokní přestavbě kostela.

Dalším dokladem polohy původní hradní svatyně jsou otisky šikmých střeš­ních konstrukcí ve zřejmě renesančních omítkách s červeně malovaným nárožním kvádrováním, viditelné na půdě věže kostela na straně k paláci. Otisky odpovídají zastřešení navazujícího značně vysokého objektu, orientovaného východozápadním směrem, tedy téměř kolmo k paláci. Tento objekt sice nemáme jinak doložen, lze se tedy pouze domnívat, že mohl být původním hradním kostelem Povýšení sv. Kříže.

S ohledem na polohu východního okno v přízemí hazlovské kostelní věže nepří­liš vysoko nad stávající úrovní terénu nádvoří se nabízí otázka, zda věž a případně i kaple neměly původně obdobnou polohu jako na hradě Wildstein v nedaleké Skalné, tedy těsně za příkopem s předstoupením před hradební zeď jádra (Karel - Knoll 2000, 19 - 20). Situaci lze interpretovat tak, že se jedná o románskou hradní věž, umís­těnou původně v čele hradního jádra. Příkop u paty věže mohl zaniknout bez vidi­telných stop v době pozdně gotického rozšíření nebo při barokní přestavbě kostela, která zcela pozměnila situaci ve střední ploše hradního jádra. Prostor příkopu vně jižní části hradního jádra zaujaly zřejmě budovy při gotickém rozšíření areálu.

Přístupovou cestu do románského hradního areálu lze vzhledem ke konfiguraci terénu očekávat od východu. Postupné zabrání původního prostoru nádvoří hřbitovem a kostelem pak vedlo k rozšíření areálu a změně komunikačního schématu od jihu. Vedle prvního vstupního nádvoří s kostelem a hřbitovem tak došlo k vytvoření druhého nádvoří. To bylo sice umístěno níže při jižní straně, ale byla odtud vedena vnitřní komunikace do paláce či paláců. Důsledkem pak v dalším vývoji bylo vytvoření předhradí jižně pod hradem.

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM

Bližšímu poznání vztahu kostela k další zástavbě hradního jádra nepatrně při­spěl drobný archeologický výzkum, který v listopadu 2001 a červnu 2003 provedlo

 

Kostel a hrad v Hazlově v nejstarší době své existence

 

 

Obr. 3) Druhá a třetí úroveň pohřbů. (T. Karel 2003).

cca 0,8 m pohřby v jedné úrovni. Kulturní vrstva byla uložena na písčitojílovitém podloží z rozpadlé žuly, které přechází v pevný jíl. Pro nejstarší úroveň hrobů je zřejmé, že hloubka hrobových jam byla vedena na úroveň velmi pevného jílovitého podloží, ne hlouběji. Druhá fáze pohřbů byla uložena o něco hlouběji a narušila pohřby z první fáze. Třetí, nejmladší úroveň pohřbů byla uložena velmi těsně podél stěny paláce v nejmenší hloubce v úrovni prahu, což zřejmě i souvisí s nárůstem terénu hřbitova. Nejpozději v této době došlo k zazdění portálu. Nejstarší odhalený hrob je možné datovat do 15. století dle 1 - 2 zlomků keramiky tohoto období v zá­sypu, který jinak obsahoval převážně keramiku pozdního 13.-14. století. V zásypu nejmladšího hrobu mladého, malého, ale svalnatého muže (výška 154 cm, asi 30 let) byly vedle zlomků keramiky z 15. - ló. století rovněž zlomky keramiky pozdního 13. - 14. století.

Ve sběrovém materiálu z různých vrstev byly nalezeny zlomky kostí náležejí­cí třem dospělým jedincům, jednomu dospívajícímu jedinci, třem novorozeňatům, jednomu malému dítěti (okolo 2,5 roku), jednomu staršímu dítěti (okolo 10 let)

 

Kostel a hrad v Hazlově v nejstarší době své existence

 

 

Obr. 4) Severní profil sondy kolmo na vsfup s románským portálem ve stěně bývalého hradního paláce. Zbytek tenké černé hlinité vrstvičky odpovídá vnější úrovni prahu. (T. Karel 2003).

Pouze v severním profilu se podařilo dokumentovat krátký úsek terénu s pochozí drobnou vrstvou mající vazbu na úroveň prahu paláce (obr. 4). Pod vstupním pra­hem byl patrný rozšířený základ z volně ložených kamenů, keramický materiál je neprůkazný. Tento předzáklad je v jihozápadním koutě sondy narušen podobným, avšak téměř kolmo vedeným předzá kladem s horní úrovní položenou o cca 20 cm výše, který přísluší oblému nároží přiléhajícímu ke stěně paláce. Potvrdil se tak předpoklad druhotného stavebního zásahu, rozšíření. Při tomto předzákladu byla zjištěna kůlová jáma s výplní spolehlivě datovanou keramikou do přelomu 13. a 14. století (za posouzení keramického souboru patří poděkování PhDr. P. Šebestovi).

Keramický soubor získaný ze sondy mezi románským vstupem a západní stě­nou kostela je velmi fragmentární, obsahuje celkem 87 zlomků keramiky pozdního 1 3. - 14, století včetně pouze 9 zlomků okrajů a 10 zlomků s výzdobou nebo tva­rově chronologicky citlivých (obr. 5, 6). Tato keramika je redukčně pálená s velkou příměsí slídy, šedohnědé, šedé až černé barvy s několika zlomky nádob z bílé ka-

 

RESÚMEE

DIE KIRCHE UND DIE BURG IN HASLAU (HAZLOV) IN DER ÁLTESTEN PHASE DEREN EXISTENZ

Foster, L. - Karel, T. - Knoll, V.

Im November 2001 und im Juni 2003 wurde durch die Angestellten der archdologischen Abteilung des Nationalinstituts fur Denkmalpflege in Pilsen (Plzeň), Mgr. E. Kamenická und Mgr. L. Foster in engerZusammenarbeitmitdenMitverfassern T. Karel und V. Knoll, eine kleine archdologische Grabung auf der Burg in Haslau durchgefuhrt. Aufgrund der weiteren bauhistorischen Untersuchungen und deren Ergebnisse sowie der erhaltenen Dokumentation versuchten sie, eine unge fah re Gestalt der Burg in ihrer romanischen Phase zu rekonstruieren. Die an die Architektur der áltesten Burgphase erinnernden Baureste verschwanden unter den Trummern des jungeren Schlosses. Eins der čiltesten noch bestehenden romanischen Bauelemente ist ein Portál aus mdchtigen Buckelquadern in der zum gróBten Teil zerstdrten Mauer des Palastes vor der westlichen Kirchenwand. Weitere romanische Elemente blieben im Erdgeschoss des Turms erhalten. Die ursprungliche romanische Kirche blieb unter dem Bodenbelag der Kirche zum Hl. Kreuz verborgen, die in den Jahren 1687-1688 im Barockstil umgebaut wurde. Bei der archdologischen Grabung wurde auch ein Teil eines Friedhofs entdeckt, von dem die Kirche umgeben war. Die Bestattungen erfolgten in vier Schichten ubereinander, wodurch es zur Erhóhung des Terrains kam und infolge dessen das Portál des romanischen Palastes wohl irgendwann im Laufe des 15. Jh. zugemauert wurde. Durch diese Grdber wurde die Siedlungsschicht zerstórt, in der sich Keramik aus der Zeit um die Wende vom 13. zum 14. Jh. befand. Áltere Funde waren nicht vorhanden. Es ist anzunehmen, dass der Kern der romanischen Burg durch den Palast im Westen und durch die rechtwinklig dazu gelegene Kapelle im Norden der Burganiage gebildet wurde, die im Osten mit einem Chorturm abgeschlossen war. Die Haslauer Burg dhnelte dadurch sehr der Burg Wildstein, die zu den besterhaltenen Burgen der Egerer Ministerialen gehórt.

Deutsch von Hana Šebestová

BILDBESCHREIBUNGEN:

Abb. Ij Haslau, Burg. Studie uber eine mógliche Raumgestaltung der Burg in der romanischen Phase (Karel, Knoll, 2003), Palast mit Portál im Westen, Burgkapelle im Norden und Turm im Osten. Die ursprungliche Kirche ist in ihrem gróBtmčglichen Umfang dargesfetlt. Schwarz gezeichnet ist das erhaltene romanische Mauerwerk, gestrichelt das feilweise erhaltene, hóchstwahrscheinlich auch romanische Mauerwerk, punktiert das  vermutliche Mauerwerk,

Stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Stránka